Informace o nás

Jak to vše začalo ?

Ve svých 23 letech jsem se přestěhovala ze svého rodného malinkatého městečka Lomnice nad Popelkou do ještě větší krásné prdelky - Nové Vsi nad Popelkou za svým přítelem Radkem. Zde si na kopci v krásném prostředí lemovaném loukami, stromy a za zpěvu několika druhů ptáků pípáků budujeme své hnízdečko.

Od malička miluji zvířata. Už jako malá holka jsem skoro každý den několik let se svou nejlepší kamarádkou Katkou chodila ke koním u nás v Lomnici a také Nové Vsi. Pečovaly jsme o ně a také se učily jezdit. Mně tento koníček vydržel dodnes. Společně jsme také rádi chodily venčit psy našich známých. Chodily jsme za Americkým kokrem Endym a dlouhosrstou Kolií Bessie a za voříškem Charliem. Při každé procházce se nám v mysli stále více prohlubovala touha mít svého vlastního věrného přítele - psa. Mé kamarádce se sen splnil za krátký čas - pořídila si Pegingského palácového psíka (pekinéze) - Bobika :-) Je mu 13 let a stále se má k světu :-)  Má touha po pejskovi byla značně omezená životem v panelákovém bytě. Do dneška mi je psů chovaných v podobných podmínkách líto - mám na mysli hlavně velké psy. Vždy se mi líbily němečtí ovčáci, chovala je moje babička a tak jsem měla možnost poznávat hlavně o prázdninách a víkendech jejich povahu a hlavně péči a starost o ně.

Jednoho dne roku 2007 mě velice zaujali psy plemene RHODÉSKÝ RIDGEBACK. Tehdy jsem prvního poznala u své kamarádky Markéty z fitka, která má fenku jménem Rhody. Byla jsem okouzlená krásou její fenečky. Několikrát jsem je obě vytáhla na procházky a vynutila si u nich návštěvy a z Markéty tahala informace a zajímavosti o Rhodince. Moc se mi líbila. A tak jsem se postupně začala o toto plemeno více zajímat. Vždy když jsem padla na paníčka s ridgebeckem, musela jsem se s ním dát do řeči a obdivovat jeho krásného parťáka... Zaujala mě historie a povaha tohoto plemene. Jednoho dne jsem náhodou u sousedů mé sestry bydlící nedaleko Jičína zahlédla za plotem také něco tak krásného, zrzavého. Byl to on - opět rr. Tito lidé mají fenku Fatimu a oni mě navedli na velký záchytný bod - paní Mrzenovou z Jičína, která má salon pro psy a chová fenku rr Alisu a fenku královského pudla Connie. Sehnali mi na ní telefon a příští víkend už jsem paní Mrzenové volala. Dohodly jsme se na návštěvě, abyh si mohla prohlédnout její fenku - Alisku. Už jmého jakoby mi prozrazovalo, že půjde o krásnou ridgebačku. No řekněte: Alisa z Vrcholku Krkonoš v chovatelská stanice Eufonia. To nezní špatně ! A pak jsem je jednou navštívila, moje představa o její kráse mě neklamala.  Musím říci že jsem hezčí rr zatím neviděla. Moc se mi zalíbila. Byla nádherná s krásnou jemnou stavbou těla a překrásnou hlavou. Její nádherné jantarové oči mi vyprávěly, že je klidná, inteligentní, chytrá a poslušná.  Eva mi řekla o Alisce tolik informací. Jedna z nich byla - že plánují první štěňátka. S Evou jsem zůstala v kontaktu. Vzala mě na několik výstav, kterých se účastnila s Aliskou. Vždy si vedla Aliska skvěle, byla klidná a hodná a nechala se krásně vystavovat a několikrát byla mezi nejlepšími (https://www.eufonia.cz/uspechy.html). Bylo rozhodnuto - toužila jsem po štěňátku od Alisky.

Čas utíkal a Alisčino hárání a následná cesta za ženichem se blížila. Šťasným Alisčiným ženichem se stal Mkai Leoridge "Poker" (pokr) z nenaleké země Polska. Taktéž krásný, silný a osvalený rr s překrásným výrazem. Eva vybrala dobře.

Ještě předtím než začal Alisce růst pupík nás přijeli obě holky navštívit :-)) Evě a Alisce se u nás moc líbilo. Daly jsme si kafčo a pak se vydaly na procházku po loukách a cestě do lesa, kde jsme předtím několikrát společně s Aliskou a Conie houbařily :-) Ze všeho nejvíce se ale u nás Alisce líbili ovečky a kozy za dřevěnou ohradou, které blízko nás chovají sousedi. Nikdo nemohl přehlédnout Alisčiny oči, toužící se přiblížit k těm zajímavým a voňavým čtyřnožcům a proběhnout se s nimi :-) ALiska se u nás po loukách pěkně proběhala a my s Evou fotily, bavily se a trávily hezký sluneční jarní den :-)

Psal se datum 27. 5. 2008 a v CHS stanici Eufonia se Alisce, Evě a světu začali klubat první krásná mimíska - zrzounci ridgečkové. A vykutálelo se jich hned 10 ! Uběhl den a Eva mě nabídla jet se na malá sluníčka podívat. Byl to nevšední zážitek a pohled na šťastnou mamču a její desítku s čárkami opačně rostoucí srsti na jejich zádinkách .-) Byli slaďoncí a jak krásně voněly !!! Jenže jak si z takových krásných myšáčků vybrat jednoho? ! Úkol nelehký ... !! Pravda, na výběr štěňátka bylo ještě trochu brzy, ale .... :-) Malé zrzounky jsem Evě a Alisce jezdila okukovat skoro každý víkend. Když byly malým necelé 3 týdny, mě Eva nabídla, zda bych ji desítku s Alčou a Connie nepohlídala. Vzala jsem si dovolenou a ráda přijela za nimi. Aliska odpočívala, Connie si neúnavně hrála na zahradě a já hlídala mimíska. Několikrát za den jsem za nimi pustila Alisku, aby se celá bandička řádně napojila sladkého mléka :) Byla to vždy pěkná tlačenice, jak se každé z nich snažilo zaujmout co nejlepší místo u zdroje :-) Po několikátém krmení jsem se rozhodla, že si holky a kluky v klidu prohlédnu. Někteří odpadli a nevěděli o světě a jiný začali pěkně lumpačit :-) Lezli po sobě, bručískovali a hověli si spolu. Přeji každému zažít něco takového. Usadily jsme se s Aliskou kousek od nic a každého pozorovaly. Za malou chvilku se zkoušela některá aktivní zvídává štěňátka škrábat po mých nohách. No páni, řekla jsem si, takhle se odpočívá po dobré svačince ? :-) Jen jedno štěňátko zdolalo překážku mých nohou a vyškrábalo se mi do klína, kde se po chvilce skulilo do klubíčka. Byla to HOLČIČKA :-) !!!!!!!!!!!! Hned jsem si všimla slabounké svislé bílé čárečky na hrudníčku. Bylo to něco nádherného. Tak jsem si pěkně tuto zvídavou průzkumnici s bílou čárkou zapamatovala a při každé další návštěvě hledala slečnu s nepatrným poznávacím znamením :-)

Moje sympaťanda pěkně rostla a měla se stále více k světu ! Byla jsem rozhodnutá - bude to ona ! Pěkná, pěkná, pěknááá .... Brzy zájemcům Eva nabídla jména na štěňátka - vybrala jsem si jméno A.M. (Amy), (čtěte ejmy): "A.M. Mkai Eufonia" a při dalších návštěvách jsem ji oslovovala Amy. Dny ubíhaly, z malých nemotorných klubíček vyrůstali velký průzkumníci a čas, kdy se měli štěňátka rozprchnout do svých nových domovů se velice krátil. My jsme si s přítelem pro malou Amynku jeli 25. července v pátek. Už jsme se na Amy doma všichni těšili. Měla jsem pro štěňátko doma všechno dlouho nachystané, a tak jsem se těšila, že konečně můžu pelíšky, misky na vodu a hračky připravit právě pro Amy.

Psal se datum 25. 7. 2008 a hodiny ukazovaly čas 17 hod. a 10 minut a od této chvíle se Amynka stala naším členem rodiny.

Nevím komu nebo čemu poděkovat za štěstí, které mě potkalo, kterého si tolik vážím, přesto děkuji...

Pro uživatele

Budu ráda, když si stránky o naší Amy najde pár milovníků a obdivovatelů rr. Ti všichni se nám mohou vyjádřit v Knize návštěv, nebo Anketě, zda a co se jim tu líbí a nelíbí...