Informace o nás

Informace o nás

Jak to vše začalo ?

Ve svých 23 letech jsem se přestěhovala ze svého rodného malinkatého městečka Lomnice nad Popelkou do ještě větší krásné prdelky - Nové Vsi nad Popelkou za svým přítelem Radkem. Zde si na kopci v krásném prostředí lemovaném loukami, stromy a za zpěvu několika druhů ptáků pípáků budujeme své hnízdečko.

Od malička miluji zvířata. Už jako malá holka jsem skoro každý den několik let se svou nejlepší kamarádkou Katkou chodila ke koním u nás v Lomnici a také Nové Vsi. Pečovaly jsme o ně a také se učily jezdit. Mně tento koníček vydržel dodnes. Společně jsme také rádi chodily venčit psy našich známých. Chodily jsme za Americkým kokrem Endym a dlouhosrstou Kolií Bessie a za voříškem Charliem. Při každé procházce se nám v mysli stále více prohlubovala touha mít svého vlastního věrného přítele - psa. Mé kamarádce se sen splnil za krátký čas - pořídila si Pegingského palácového psíka (pekinéze) - Bobika :-) Je mu 13 let a stále se má k světu :-)  Má touha po pejskovi byla značně omezená životem v panelákovém bytě. Do dneška mi je psů chovaných v podobných podmínkách líto - mám na mysli hlavně velké psy. Vždy se mi líbily němečtí ovčáci, chovala je moje babička a tak jsem měla možnost poznávat hlavně o prázdninách a víkendech jejich povahu a hlavně péči a starost o ně.

Jednoho dne roku 2007 mě velice zaujali psy plemene RHODÉSKÝ RIDGEBACK. Tehdy jsem prvního poznala u své kamarádky Markéty z fitka, která má fenku jménem Rhody. Byla jsem okouzlená krásou její fenečky. Několikrát jsem je obě vytáhla na procházky a vynutila si u nich návštěvy a z Markéty tahala informace a zajímavosti o Rhodince. Moc se mi líbila. A tak jsem se postupně začala o toto plemeno více zajímat. Vždy když jsem padla na paníčka s ridgebeckem, musela jsem se s ním dát do řeči a obdivovat jeho krásného parťáka... Zaujala mě historie a povaha tohoto plemene. Jednoho dne jsem náhodou u sousedů mé sestry bydlící nedaleko Jičína zahlédla za plotem také něco tak krásného, zrzavého. Byl to on - opět rr. Tito lidé mají fenku Fatimu a oni mě navedli na velký záchytný bod - paní Mrzenovou z Jičína, která má salon pro psy a chová fenku rr Alisu a fenku královského pudla Connie. Sehnali mi na ní telefon a příští víkend už jsem paní Mrzenové volala. Dohodly jsme se na návštěvě, abyh si mohla prohlédnout její fenku - Alisku. Už jmého jakoby mi prozrazovalo, že půjde o krásnou ridgebačku. No řekněte: Alisa z Vrcholku Krkonoš v chovatelská stanice Eufonia. To nezní špatně ! A pak jsem je jednou navštívila, moje představa o její kráse mě neklamala.  Musím říci že jsem hezčí rr zatím neviděla. Moc se mi zalíbila. Byla nádherná s krásnou jemnou stavbou těla a překrásnou hlavou. Její nádherné jantarové oči mi vyprávěly, že je klidná, inteligentní, chytrá a poslušná.  Eva mi řekla o Alisce tolik informací. Jedna z nich byla - že plánují první štěňátka. S Evou jsem zůstala v kontaktu. Vzala mě na několik výstav, kterých se účastnila s Aliskou. Vždy si vedla Aliska skvěle, byla klidná a hodná a nechala se krásně vystavovat a několikrát byla mezi nejlepšími (http://www.eufonia.cz/uspechy.html). Bylo rozhodnuto - toužila jsem po štěňátku od Alisky.

Čas utíkal a Alisčino hárání a následná cesta za ženichem se blížila. Šťasným Alisčiným ženichem se stal Mkai Leoridge "Poker" (pokr) z nenaleké země Polska. Taktéž krásný, silný a osvalený rr s překrásným výrazem. Eva vybrala dobře.

Ještě předtím než začal Alisce růst pupík nás přijeli obě holky navštívit :-)) Evě a Alisce se u nás moc líbilo. Daly jsme si kafčo a pak se vydaly na procházku po loukách a cestě do lesa, kde jsme předtím několikrát společně s Aliskou a Conie houbařily :-) Ze všeho nejvíce se ale u nás Alisce líbili ovečky a kozy za dřevěnou ohradou, které blízko nás chovají sousedi. Nikdo nemohl přehlédnout Alisčiny oči, toužící se přiblížit k těm zajímavým a voňavým čtyřnožcům a proběhnout se s nimi :-) ALiska se u nás po loukách pěkně proběhala a my s Evou fotily, bavily se a trávily hezký sluneční jarní den :-)

Psal se datum 27. 5. 2008 a v CHS stanici Eufonia se Alisce, Evě a světu začali klubat první krásná mimíska - zrzounci ridgečkové. A vykutálelo se jich hned 10 ! Uběhl den a Eva mě nabídla jet se na malá sluníčka podívat. Byl to nevšední zážitek a pohled na šťastnou mamču a její desítku s čárkami opačně rostoucí srsti na jejich zádinkách .-) Byli slaďoncí a jak krásně voněly !!! Jenže jak si z takových krásných myšáčků vybrat jednoho? ! Úkol nelehký ... !! Pravda, na výběr štěňátka bylo ještě trochu brzy, ale .... :-) Malé zrzounky jsem Evě a Alisce jezdila okukovat skoro každý víkend. Když byly malým necelé 3 týdny, mě Eva nabídla, zda bych ji desítku s Alčou a Connie nepohlídala. Vzala jsem si dovolenou a ráda přijela za nimi. Aliska odpočívala, Connie si neúnavně hrála na zahradě a já hlídala mimíska. Několikrát za den jsem za nimi pustila Alisku, aby se celá bandička řádně napojila sladkého mléka :) Byla to vždy pěkná tlačenice, jak se každé z nich snažilo zaujmout co nejlepší místo u zdroje :-) Po několikátém krmení jsem se rozhodla, že si holky a kluky v klidu prohlédnu. Někteří odpadli a nevěděli o světě a jiný začali pěkně lumpačit :-) Lezli po sobě, bručískovali a hověli si spolu. Přeji každému zažít něco takového. Usadily jsme se s Aliskou kousek od nic a každého pozorovaly. Za malou chvilku se zkoušela některá aktivní zvídává štěňátka škrábat po mých nohách. No páni, řekla jsem si, takhle se odpočívá po dobré svačince ? :-) Jen jedno štěňátko zdolalo překážku mých nohou a vyškrábalo se mi do klína, kde se po chvilce skulilo do klubíčka. Byla to HOLČIČKA :-) !!!!!!!!!!!! Hned jsem si všimla slabounké svislé bílé čárečky na hrudníčku. Bylo to něco nádherného. Tak jsem si pěkně tuto zvídavou průzkumnici s bílou čárkou zapamatovala a při každé další návštěvě hledala slečnu s nepatrným poznávacím znamením :-)

Moje sympaťanda pěkně rostla a měla se stále více k světu ! Byla jsem rozhodnutá - bude to ona ! Pěkná, pěkná, pěknááá .... Brzy zájemcům Eva nabídla jména na štěňátka - vybrala jsem si jméno A.M. (Amy), (čtěte ejmy): "A.M. Mkai Eufonia" a při dalších návštěvách jsem ji oslovovala Amy. Dny ubíhaly, z malých nemotorných klubíček vyrůstali velký průzkumníci a čas, kdy se měli štěňátka rozprchnout do svých nových domovů se velice krátil. My jsme si s přítelem pro malou Amynku jeli 25. července v pátek. Už jsme se na Amy doma všichni těšili. Měla jsem pro štěňátko doma všechno dlouho nachystané, a tak jsem se těšila, že konečně můžu pelíšky, misky na vodu a hračky připravit právě pro Amy.

Psal se datum 25. 7. 2008 a hodiny ukazovaly čas 17 hod. a 10 minut a od této chvíle se Amynka stala naším členem rodiny.

Nevím komu nebo čemu poděkovat za štěstí, které mě potkalo, kterého si tolik vážím, přesto děkuji...

První chvilky v novém domově

Pro uživatele

Budu ráda, když si stránky o naší Amy najde pár milovníků a obdivovatelů rr. Ti všichni se nám mohou vyjádřit v Knize návštěv, nebo Anketě, zda a co se jim tu líbí a nelíbí...